Preskočiť na obsah
LinkedIn kolotočári
Všetky epizódy

#6749 min

#67 - hosť Miloš Křepelka - Prečo mi klienti rozumejú a ako uspieť na LinkedIne

Vypočuj si audio

Počúvaj a pozeraj na:

Zhrnutie epizódy

Český lektor LinkedInu Miloš Křepelka sa čoraz častejšie objavuje aj v slovenských feedoch – zhruba štvrtina až tretina jeho publika je zo Slovenska. Podľa jeho subjektívneho pozorovania LinkedIn berie češtinu a slovenčinu takmer ako jeden jazyk, pretože Česi a Slováci si príspevky neprekladajú. Rozpráva, ako sa po dvadsiatich rokoch v IT a práci v štátnej správe okolo päťdesiatky ocitol bez práce, začal písať blog o Benátkach a pri jeho propagácii sa naučil marketing a sociálne siete, z čoho vznikol biznis. Hovorí, prečo mu rozumejú manažéri nad štyridsať, ako sú rozdelené české LinkedInové bubliny a prečo je dobré si vlastný feed občas „rozbiť“. Prezrádza svoj prístup: príspevok len asi raz týždenne, zato 300 až 350 komentárov týždenne, pričom klientom odporúča publikovať dva- až trikrát týždenne. Debata sa točí aj okolo automatizácie ako rizika zablokovania účtu, verifikácie profilu ako bezpečnostnej poistky, rebríčkov tvorcov a profilových fotiek viditeľných len pre prvý stupeň. Na záver uvádza čísla o slabom dosahu firemných stránok – a Mišo Gula mu oponuje skúsenosťou s firemným profilom svojej konferencie.

Hlavné myšlienky

  • Miloš sa zameriava len na Česko a Slovensko; podľa jeho subjektívneho pozorovania LinkedIn vníma oba trhy takmer ako jeden, lebo ľudia si príspevky v susednom jazyku neprekladajú.
  • Tvorcov obsahu je podľa neho na LinkedIne len dve až štyri percentá používateľov, preto je tam stále veľký priestor.
  • Miloš odporúča občas vystúpiť z vlastnej bubliny – ak vo feede vidíte len svoje prvé kontakty, točíte sa v kruhu.
  • Sám publikuje približne raz týždenne a nahrádza to stovkami komentárov; klientom však radí dva až tri príspevky týždenne, kým si nevybudujú sieť.
  • Z jeho skúsenosti aj rýchle odpovede cez Text Expander môžu brzdiť dosah; aplikácie, ktoré za vás vykonávajú akcie, považujú Mišo Gula aj Miloš za červenú vlajku pre LinkedIn.
  • Mišo Ukropec vníma verifikáciu profilu a dvojfaktorové overenie ako poistku pre prípad hacknutia či zablokovania účtu, od ktorého závisí živobytie.
  • Profilová fotka viditeľná len pre prvý stupeň podľa Miloša znižuje dôveryhodnosť a ľudia sa potom nechcú spájať.
  • Podľa čísel, ktoré Miloš uvádza, vidí používateľ na jedno prihlásenie asi dvanásť príspevkov, polovica sú reklamy a firemné stránky tvoria len zhruba dva zo sto príspevkov.
  • Mišo Gula oponuje: firemná stránka jeho konferencie s nepredajným obsahom o rečníkoch získala za dva mesiace takmer 3 000 followerov a engagement okolo 9 až 11 %.

Kapitoly

Zobraziť všetky kapitoly (15)

Citáty

Vidíme to, co si zasloužíme. To, co si naklikáme, to vidíme.
— Miloš Křepelka
Akonáhle necháš stroj za teba vykonávať akciu, toto je proste red flag pre LinkedIn.
— Mišo Gula
Neexistuje jeden jediný správny spôsob, jak na tom LinkedInu fungovať.
— Miloš Křepelka

Popis epizódy

V tejto epizóde sa rozprávame s Milošom Křepelkom o jeho skúsenostiach s klientami, ich prístupoch a o tom, čo robiť pre úspech na LinkedIne.


🔹 Ako klienti premýšľajú a rozhodujú sa

🔹 Čo LinkedIn neznáša a ako sa tomu vyhnúť

🔹 Prečo sa mnohí odborníci držia v úzadí

🔹 Prečo firemné profily nemajú dosah

Prepis epizódy

Zobraziť celý prepispribližne 40 min čítaniaRozbaliť

Prepis vznikol automaticky (ElevenLabs Scribe) a je mierne upravený. Môže obsahovať drobné chyby v rozpoznaní slov alebo hovoriacich.

Miloš Křepelka: A ze sto príspevku jenom dva príspevky sú firemných stránka.

Mišo Gula: Pre, pre LinkedIn sú nepriateľské aplikácie a doplnky tretích strán, ktoré za teba vykonávajú akciu.

Miloš Křepelka: A ja říkám, ale skúste to niekdy trošku odľahčiť. Jeden, dva príspevky, třeba každý desiaty niečo o sebe. Oni nechcem. My chceme jenom fakt byť, ako prostě to sú lidi zažraní do oboru. Prostě tá sice mení, ať chceme nebo nechceme, prostě bude jiná.

Mišo Ukropec: Tento podcast vám prináša Infotech. Ak potrebujete software a neviete na trhu žiadny nájsť, je to jednoduché. www.infotech.sk.

Mišo Gula: Nazdar, Kolotočar.

Mišo Ukropec: Čau, čau, Fešáčik.

Mišo Gula: Sme sa rozhodli minule, že ideme útočiť aj po Českej republike, lebo zatiaľ tie percentá v pomere ku Slovákom v našej počúvanosti sú také nie úplne najlepšie. Chceli by sme vyššie, tak sme si dneska zavolali hosťa.

Mišo Ukropec: Čo? Česká ekonomika, minimálne e-commerceová, som niekde čítal, že štvornásobná oproti slovenskej. Takže raz toľko ľudí, štyrikrát toľko peňazí. No tak jak sa to vraví, že shut up and take my money.

Mišo Gula: Tak ideme skúsiť zaútočiť aj po českých poslucháčoch. Idem si vyskúšať svoje toto R s zmäkčením, lebo ja som v Prahe žil, študoval.

Mišo Ukropec: To ja viem, ja tiež skúsim potom.

Mišo Gula: Skúsiš aj ty, dáme teraz skúšku a-

Mišo Ukropec: Ja potom skúsim. Vieš, že dojdem na pumpu vždycky, keď niekde zastavíme a „čo si dáte?“ „Prosím si syrový párok.“ Presne jak vnuka. Syrový? Stevňa, se syrem. Ja vymyslel ten sýrovy. Áno.

Mišo Gula: Potom, potom musíš prísť po diaľnici a na prvej benzínke v Prahe sa opýtať: „Už sú v Práze?“

Miloš Křepelka: Môžu taky jeden.

Mišo Gula: Až keď ťa predstavíme, kokos. Dobre, ale už môžeme. Takže vitaj u nás, Miloš Křepelka.

Miloš Křepelka: Dobre.

Mišo Ukropec: Český LinkedInový guru.

Miloš Křepelka: To slovo nemám rád, ale dobře.

Mišo Ukropec: Už si to stál na lebku.

Miloš Křepelka: Ale taky přidám jeden, když jsem jezdil do Bratislavy dřív, jsem tady měl nějakou pobočku IT, když jsem dělal a tam je Tesco, když se za Patronkou vyjíždí ven, vlastně na konci bylo Tesco, dneska už tam nedá odbočit, nebo možná to Tesco už tam ani není. A byl tam Mekáč a jel jsem si, objednal jsem si McDonalda a teď mi to dávala ta, já jsem chtěl ubrousek navíc a teď jakože slovensky říkám, moje maminka se narodila na Slovensku a říkám, jestli mohu dostat ubrúsok. A ona, „Cože?“ Říkám, no ubrousek. „Nerozumiem.“ Dobře. A potom ona, „Jo servítok! No a jste měl říct hned.“

Mišo Ukropec: Tak toto, ak sem dostaneme niekedy šéfa slovenského Mekáču, vidíš?

Mišo Gula: Tak mu vysvetlíme.

Mišo Ukropec: Tak mu vysvetlíme, že kámo, ale keď máš vypadovky, tak to musíš nabrífovať, že-

Miloš Křepelka: Medzinárodne.

Mišo Ukropec: Áno, áno, že tam-

Mišo Gula: Minimálne štyri krajiny dookola musíš ovládať všetky výrazy.

Mišo Ukropec: Áno, presne, presne. Nie sme nejaká Kolotočárska republika. Sme.

Mišo Gula: No počúvaj, nezavolali sme si ťa úplne náhodou, lebo, lebo začal si na nás, ale že, že veľmi vyskakovať. Na slovenských feedoch príde nejaká prepelica v preklade, lebo vieš, že ty si prepelica po slovensky?

Miloš Křepelka: Áno.

Mišo Gula: No. Príde nejaký, nejaký čávo z Čiech a tu nám vyskakuje vo feedoch, robí nám tu bordel, diktuje ľuďom, ako majú robiť LinkedIn.

Mišo Ukropec: Bielorusko-ukrajinský Sergej Pavliuk, hej? Sorry.

Mišo Gula: Už aj ďalší šéfik s LinkedInom. Tak čo, to máš nejakú stratégiu, že nás tu začínaš? Alebo to len tie naše feedy tak fungujú?

Miloš Křepelka: Jako mám tak zhruba dvadsať päť, možná tridsať percent ľudí mám ze Slovenska a ja sa zameriavam len na tieto dva trhy, Česko, Slovensko, nic víc. Takže ono logicky tak, jak je ten LinkedIn nastavený, tak proste tí lidi, když mi interagují a interagují s nimi, tak sa to propisuje potom do těch feedov. Tam vy to víte, jakože ste skúsení, jenom Kolotočári a LinkedIn Kolotočári, takže víte, že reakce vyvolává i druhou reakci a že ten LinkedIn je na tú vzájemosť extrémne nastavený. Takže to tam je, proto v těch feedech sa objevuju.

Mišo Ukropec: Jak sa ti stane, že máš slovenských zákazníkov?

Miloš Křepelka: Postupně jsem to nabalil. Tam je výhoda toho, hm, toho jazyka, tej jazykové příbuznosti. Takže z pohledu, co mám vypozorované, nemám na to data, ona zbere jako jednu entitu, což je třeba problém, když bych chtěl, ja neviem, anglicky mluvících zemí, tak tam je to jinak. Tam to proste takhle nefunguje. Takže to je. Ale na druhou stranu jsem sa s těma lidma propojoval cíleně, s těma slovenskými a ti další se už nabalují.

Mišo Gula: Čiže máš to odpozorované, že nás neberie ako dve samostatné krajiny, ale proste čeština, slovenčina sú preňho ako keby, že jedno.

Miloš Křepelka: Je to fakt ako môj subjektívny názor. Mám to vypozorované, nemám na to data a beru to tak, že možná ten důvod je, když vidíte pod príspevkom preložiť. Ja sleduju lidi třeba z Holandska, z Dánska, jako jasně, že neumím dánsky, holandsky. Klikám, prekladám a myslím si, že tohle môže byť ten cíl alebo ten důvod. Češi, Slováci, ne všichni, ale veľká časť, rozumíme si a neprekladajú, takže on to bere, ako že to je jeden. Navíc, navíc vy vlastne nemôžete, že jo, dělat reklamu jako ve slovenštine, což jako, ale přitom příbuzné jazyky tam sú, tak to môže byť ten dôvod.

Mišo Ukropec: Vidíš, ja som si nikdy nevšimol, či český príspevok má ten odkaz, že, že preložiť.

Miloš Křepelka: No on ho má, ale vy ho nepoužívají. Tí lidi ho nepoužívajú málo.

Mišo Ukropec: Ale ja som nad tým nikdy nerozmýšľal. Vieš, že keď je niečo v češtine napísané, že by som si to klikol.

Mišo Gula: Že si si to nikdy nevšimol proste.

Mišo Ukropec: Áno, nikdy som si to nevšimol, či to tam je alebo nie je.

Miloš Křepelka: Ja to mám dokonca vypnutý. Mám zakázané, aby mi slovenčinu neprekladal, pretože nedajme si ilúzie, on to niekedy prekladá fakt ako to je strašné, jak to prekladá. Preto som to vypol.

Mišo Ukropec: Vieš gypsy liver, cigánsky pečiek.

Mišo Gula: Tak predtým než prejdeme k LinkedInu, tak nám povedz to svoje nejaké pozadie, lebo si spomínal, že si predtým robil ešte niečo iné. Tak čo si robil predtým a ako si vlastne došiel vôbec k LinkedInu?

Miloš Křepelka: To je dlhá história a když to zjednoduším, tak som dělá, nevím, dvadsať let v IT v deväťdesiatkach to bol Klondike, to bolo proste to už sa nikdy nevráti. Padesát, sto tisíc na počítači korún. To bolo úžasné. A potom som zistil, že už toho mám dosť, tak som sa venoval nejakej inej Formule jedna, som sa motal a tak. A pak vlastne som sa nechal asi najväčšia chyba prehovoriť, aby išiel robiť do štátnej správy. A když sa vymenili, řekneme vládnúci tíhle, tak proste v Česku ešte nebol tehdá ten zákon ohľadne úradníkov. Takže som šel a pretože mi bolo nejakých už štyridsať plus mínus v podstate päťdesiat, tak som pro drvivú väčšinu firiem bol prekvalifikovaný. Aha, dobre, takže čo budem dělat? Tak jako všade to bol problém, jako nikde nechteli. A ja som začal písať, pretože ma vždycky bavilo blog o Benátkach. Ten blog dodneška existuje, byť už na to nemám čas. Mimochodom, když si zadáte parkovanie v Benátkach, tak z roku 2006 môj článok za štyri eurá vám vyjde jako jeden z prvních. Ale to len odbočujem. Ale ja když tohle som začal dělat, tak som potreboval, aby to tí ľudia proste videli, aby to našli. No a tak som musel sa naučiť jako proste cokoliv marketing, reklamu, všetko, byť som sa kolem toho vždycky nejak pohyboval, ale sociálne siete boli zadarmo. Alebo dodneška sú, řekneme v úvozovkách zadarmo a musel som sa s tým naučiť pracovať. No a postupom času proste som sa k tomu začal pridávať, jako že jo, som sa začal starať o siete. Hele, ty tomu rozumieš, pretože v mojej generácii tých ľudí moc není, jo, ktorí by tomu rozumeli. Hej, tomu rozumieš, poď, my tady máme na firemnú stránku, poď nám to dělat. No a z toho sa vyvinul biznis. Prošel som si vším Twitter, že jo, tehdá Facebook, až som sa postupne dostal k tomu LinkedInu, ktorý proste je z môjho pohľadu najefektívnejší. Už jenom to, že relatívne nízka konkurencia, že autorov tých tvorcov je řekneme fakt tie dve až štyri percentá, viac toho není a je tam fakt veľký prostor pro to, jako by si ho řekol, rozletieť sa tematicky i k tomuhle.

Mišo Gula: A videl si v tom nejakú výhodu, že, že keď si, lebo ty si to povedal, nechcem ja na to narážať nijak, ale že keď si povedal, že v tvojom veku, že sa málo ľudí tomu venovalo, videl si to aj smerom od klientov, že kvôli tomu robili s tebou, lebo si bol v ich príbuznom veku?

Miloš Křepelka: Tak je to, ja to mám vyskúšaný. Ja když niekde prídem do firmy, tak ja si s nimi rozumiem, s tými ľuďmi. Ja som školil, príklad, ja som školil, asi to tady nemôžu říkat, ale školil som jednu jako fakt jako love brand v Česku. Znáte tú firmu tady taky. A když som ich odškolil, tak sme sa jako samozrejme chceli spätnú väzbu a oni mi říkali: „No, pán Křepelka, to bolo super. Víte, my ste nám strašne rozumeli. Management tak štyridsať plus. Víte, tady boli pred štrnástimi dňami dve holčiny influencerky, proste násobné rozsahy než vy, mladé holky päť a dvadsať rokov a oni odešli a my hm, tak dík.“ Jo, že vlastne ja dokážem mluviť tou jejich, jejich jako rečí. A je to naopak. Keď prídem niekde do startupu, když si mě čas od času najmú, tak to je, tak si ukáž, frajere. Až po čase pochopí, že jako teda vie, o čom to je, ale ten prvý, tá nedôvera tam proste je. To neber to nijak špatne. Jo proste, že ja som starší, oni sú mladší, každý máme iné nejaké priority, názory, ale vyložene tých štyridsať päť až štyridsať plus, když sa jako zaměřují a zaměřuje sa cieľene, tak títo ľudia mne naslúchajú.

Mišo Ukropec: Tak on ten LinkedIn je hlavne o tomto, lebo je to, keď sa bavíme teda o tej biznisovej stránke veci, tak je to skôr pre tých vyššie postavených manažérov. Nie je to pre takú tú typickú facebookovú komunitu, nazvem to. A to ma privádza k téme komunity, že na Slovensku tu máme takú, už by som povedal, že celkom ustabilizovanú za posledný rok, nie? Skupinu, ktorá už povedzme, že sa drží, tvorcov nejakých, navzájom sa podporujú, idú, ale my vidíme len tú slovenskú komunitu. Jak je to v Čechách teraz? Je tam tiež takáto nejaká bublina? Lebo teda ty keď robíš aj tam aj tu, tak máš lepšiu možnosť porovnania jako.

Miloš Křepelka: Ja bych řekol, že tie bubliny sú, sa ať už přemýšľam niekoľkýkrát, že sú tak tri, štyri v Česku. Je tam jednak bublina, ktorej som súčasťou veľká. Řekneme tých tvorcov môže byť desať, dvadsať tých väčších. Jako tvoří jako viac ľudí a řekneme tých väčších, s ktorými človek vyjde, s niektorými horšie asi ako všade na svete. Ale moja skúsenosť je, že samozrejme ja si snažím rozširovať tú sieť a jak ju rozšíriť je proste rozbiť tú bublinu, ísť z tej bubliny ven. A řekneme, že když třeba prídem na konferenciu LinkedInovú, tak ľudia jako jo, dobrý deň, pán Křepelka, prosím, tohle, tamhle, tohle. A si říkáš, jo, tak už mě znajú jako super, no dobrý. A pak vystrčím nos třeba do bubliny jako průmyslové, vyložene strojárstva a ty si kdo? Presne, jo, to mě vždycky vráti na zem. To je takové jako když človek potrebuje sa zrovnať, tak udělá tohle. A to je úplne iný svět, úplne iný svět. A tí ľudia uvažujú úplne inak. Tí uvažujú ešte pořád, jak bych to řekol, LinkedIn je CVčko. Lidi tam dávajú CVčka. Jo, ja si tam občas nieco prečtu, obsah dobrý, ale prečo ja bych sa s vami spájal? Ja vás neznám. Tam je úplne iný ten spôsob uvažovania. A takže to je, to je, to je, řekněme, možná tak až polovina toho českého LinkedInu, která je a pak je tá viditelná bublina. To sú tí lidi, co se proste projevují, které už známe. Dokonce sa mi stalo, že jsem zjistil, že jsem si tak vychoval feed, že mám samé jedničky ve feedu, což je špatně. No protože točím se v kruhu. Není to dobrý, jo? Takže teď jako jsem ho začal rozbíjet jako víc a jsem někdy na konci roku říkal: „Hele, to je špatný.“

Mišo Ukropec: Stále vidíš iba tých istých-

Mišo Gula: Ja som si to napríklad nikdy nevšimol, že či mám jednotky, dvojky vo feede. To, to podľa toho nikdy som nepozeral, vždycky len podľa témy, akože či ten obsah mi pasuje, nepasuje.

Mišo Ukropec: Ale mne sa ti začala ísť zaujímavá vec. Toto je dobré, že vráviš, lebo ja som ani som nad tým nezauvažoval, že by som rozmýšľal jednotka, dvojka, trojka, ale mne sa ti začali v poslednom čase ukazovať ľudia, ktorí vôbec netuším, kto sú, čo sú a teda myslím z celého sveta, to vôbec neni len, že Slovensko alebo Čechy alebo svet. Niektorí sú, že, že úplne, že mimo a ja kukám na to, že jak keby sa tomu môjmu LinkedInu tak povedať, že minuli témy, že scrollujem a vôbec nevidím ten obsah, ktorý som vydával predtým a začnem vydávať úplne nový, neznámy, úplne že cudzie mená.

Miloš Křepelka: A to je feature.

Mišo Ukropec: No chápem, ale keď to teraz takto vravíš, že ty vlastne si to vedome rozbíjaš, tak mne sa to teraz roz-rozbije dám, že samo, čo neviem, čo za tým presne je, ale že sa mi to vlastne deje.

Mišo Gula: Myslím, že týždeň dozadu o tom mal Sergej myslím post, neviem, či, či to registruješ.

Mišo Ukropec: Registrujem.

Mišo Gula: Mal presne o tom, že, že LinkedIn začal teraz dávať rubriku pravidelne, že suggestions. Čiže to je, to je niekto, koho nemáš ani medzi prvým a myslím, že ani medzi druhým kontaktom a robí teoreticky niečo, čo by ťa mohlo zaujímať. A oni to takto proste podsúvajú potom tým ľuďom.

Mišo Ukropec: No okej.

Miloš Křepelka: Ja k tomu jednu vec doplním. mám tu nejaký projekt do Dubaja a zupełne to nechcem rozebírat. Nicméně je tam vytvorený nejaký profil osobní, nejakým spôsobom tam proste na ten trh pronikáme a ten profil je odřízlý od toho Česka úplně. A, a byť je to jakoby český profil, ale je odřízlý anglicky, všechno funguje. A ja ten, ja to, ja to čekuju. Samozrejme, mám to zakliklý toho človeka, takže ho vidím, když přidá příspěvek, tak sa na ten příspěvek podívam. Neinteraguju nic, jenom sleduju ten příspěvek. Začali mě kontaktovať Dubajci alebo lidi z té Dubaje. Jako pojď se propojit, jo? Takže to len ukazuje, jak ten LinkedIn vidí, na co klikáme a tí lidi nám jakoby nahání. Akurát ani ne tak, jako že by im ukazovali ich příspěvky, ale ukazuje mně jím, jestli se se mnou nechtějí propojit.

Mišo Ukropec: Ono to funguje veľmi zaujímavo. Ja si tu práve teraz ťukám nie preto, že by som sa nudil, ale chcem si ťuknúť aj inú vec, že ukáž mi najlepších, najsilnejších českých tvorcov. Lebo teda už keď som si ten prekliaty favicon-

Miloš Křepelka: Ježiš, zase favicon.

Mišo Ukropec: Zase favicon. Jo jo, ja uznávam, uznávam, je to fér, lebo my sme tak ako na Slovensku nás dlhú dobu vôbec nevnímala slovenská LinkedInová bublina, lebo sme písali po anglicky a nejaký Michal môže byť Slovák, Čech, Poliak, ja neviem, proste niekto meno Michal v tých slavických krajinách neni zase tak neobvyklé, ale keď píšeš po anglicky, tak ťa nevidia. A my sme zistili, že zas aj v Čechách sú ľudia, ktorí píšu po anglicky a je otázka, že ako ich a či ich vôbec vníma tá česká LinkedInová bublina. Hej? Tak ja si len teraz rýchlo-

Mišo Gula: Ty vieš o takých, ktorí majú, že, že vysoké-

Miloš Křepelka: Třeba ten Jan- Tagze?

Mišo Ukropec: Tagze. On píše vyložene, on je specialista jako HR

Miloš Křepelka: a ten jede jako, teda on má snad ja neviem stopäťdesiat alebo koľko má, jako hodne má tých sledujúcich. A to je človek, ktorý presne, ten je úplne jakoby mimo, ten neřeší ty jako ty, ty řekneme tie veci, ktoré sa tam řeší denne, ten si

Mišo Ukropec: jede to svoje.

Miloš Křepelka: môže, je tam spousta lidí, kteří sú třeba, kteří, hm, se věnují jak třeba robotice, tomu strojárstvi, jo, píšu to anglicky, ale je to úplne, je to fakt iný svět. Sú tam jako nízké čísla, všechno, ale sú třeba v tom oboru jako hodně

Mišo Ukropec: respektovaní.

Miloš Křepelka: Ja ten s tým favikonem mám trochu problém, kdy když tohle se občas používá, tak on třeba ja jsem mu přestal jakoby v

Mišo Ukropec: ozorkách věřit v tom, když řekl: „No jedním, jednou z položek, byť nemá nějakou veľkováhu, ale má, je,

Miloš Křepelka: jestli má človek certifikovaný profil,“ jo, ktorý on hodnotí. Řekl z pohledu nějaké síly toho profilu je to úplná blbosť. Jo, jako ve finále, když mám ja neviem tridsaťtisíc a budu medzinárodní profil, tak jestli som certifikovaný nebo ne, tak tam asi fakt to už neni fejkový profil jako takový. Takže tam jako to nevidím úplne. A videl jsem nějaké výsledky, kdy teď zrovna jsem narazil na ty roboty. Byl tam druhý človek. Prvý byl chlapík, který píše o

Mišo Ukropec: robotech.

Miloš Křepelka: Jsem si ho proklikl, uznávaný, bolo vidieť, že ve světě mu tam lidi mu to tam komentují, jako že fakt jako jede specialista. A druhý byl frajer, který zveřejňuje srandičky, ale jenom proto, že tam měl napsané, že jako je technologicky zaměřený, tedy v téhle oblasti už přesne nepamatuju si ten segment, to byl druhej. Protože když dáva srandičky, no tak lidi mu to samozrejme lajkujú

Mišo Ukropec: a on má obrovský engagement. Ja som si ťukol teraz český rebríček a kukám, kde je Jan Tagze, lebo teda toho som tu čakal na prvých miestach. Neni tu. No pytlák, kde je? Takže Jan Tagze je United States a v HR je v Spojených štátoch päťka.

Mišo Gula: Som ti to posielal. Screen. Mňa tiež prehodilo do United States.

Mišo Ukropec: Možno?

Mišo Gula: Áno.

Miloš Křepelka: A čo máte, čo máte v profilu? Máte v profilu ako Slovensko?

Mišo Gula: Ja som normálne adresu Slovensko v profile. A presne toto som ti presne posielal pred týždňom, že favicon ma sám automaticky prehodil do United States. Netuším prečo. A to isté sa zrejme stalo tomu Janovi Texovi.

Mišo Ukropec: Tak pozrime sa na mňa, lebo ja som sa teraz akože nepozeral pár dní, že čo, lebo-

Miloš Křepelka: To som, to som si nevšimol nikdy. Zaujímavý, zaujímavý postreh. Prečo to urobil, to netuším.

Mišo Gula: No a ja som im písal na, na ten support, tak povedali, že si to mám zmeniť v profile. Tak dobre, som si to zmenil, zmenilo sa to, ale nerozumiem tomu, prečo automaticky zásah tam prišiel na zmenu.

Mišo Ukropec: Ja mám normálne Slovakia päťdesiaty piaty.

Miloš Křepelka: Ja som snáď ani neviem, ako koľký to favicon som a priznám sa, kedysi som to riešil. Dneska to neriešim.

Mišo Ukropec: Môžem ti povedať.

Miloš Křepelka: Ja mám, ja mám relatívne malú sieť proti všetkým tým tvorcom. Ja sa pohybujem niekde na ôsmich tisícoch a, ale keď dám príspevok, tak ja mám tristo reakcií plus mínus. Jo, keď mi predajú, tak samozrejme míň, ale za loňský rok som mal podľa Clea tristo sedem priemerne na príspevok a publikujem tak jedna celá jedna, jedna celá dva krát týždne a v tom mám tie prachy. Takže preto ako mňa, som celkom v klidu. Kedysi som to mal i v profilu, dneska už to tam nedávam, ako už, už ma to úplne nebere, ale to je pra- ty tie rebríčky vždycky budú nejak urobené.

Mišo Ukropec: Jsi stojedenástka vo faviconi.

Miloš Křepelka: A to je hezký. Mám tri jedničky.

Mišo Ukropec: To sa mi páči, optimistické.

Mišo Gula: Ale to si ma teraz prekvapil, že ty publikuješ len raz za týždeň?

Miloš Křepelka: Ja to nedávam časovo. Ja ako mám toľko práce, že-

Mišo Gula: A svojim klientom hovoríš čo?

Miloš Křepelka: Tak jak to myslíš?

Mišo Gula: No keď sa ťa opýta klient, že koľkokrát má publikovať. Nie, že koľkokrát on má publikovať.

Miloš Křepelka: Říkám dvakrát, trikrát týdne.

Mišo Gula: Takže ďalší syn obuvníka, čo chodí bosý.

Miloš Křepelka: Tak, no není to tak úplne pravda. V podstate neexistuje, to viete, neexistuje jeden jediný správny spôsob, jak na tom LinkedInu ako fungovať. Každému funguje niečo iného. Od vysoko frekvenčného postovania až po toto. Obecne Blom to píše pokaždé v algoritmu. Pokud človek publikuje jednou týdne, tak z pohľadu algoritmu je nekonzistentný. Je to málo. On chce aspoň dvakrát až trikrát. Za to je, za to je ideálny. Ale ja dávam trista, tristopäťdesiat komentárov za týdeň, čím dosť nahradzujem vlastne akoby ten príspevok. Jo a v tých komentároch mám daleko väčší prostor pre niečo. Samozrejme, niektoré komentáre sú hihi, hahaha, to proste s ľuďmi, ktoré si to môžu dovoliť. Ale komentáre sú, kdy vysvetľujú, dávam proste takhle dlhý komentár, jak mne co funguje a tak ďalej, což mi nahradzuje ty príspevky. Ale nedoporučujem to práve říkam každému svému, svému klientovi to nedoporučujem, pretože už mám postavenú sieť. Už, už nejakým spôsobom som na tom trhu zapsaný a mám hodne tých komentárov, takže to není úplne pro každého. A druhý extrém je to vysoko frekvenčný, dvakrát, trikrát, třeba dokonca i denne. Jo, když vidím, že tí ľudia majú proste ako tisíce príspevkov, tam vidím človeka, ktorý třeba Cleo mi ukáže, že publikuje trinásťkrát za týždeň. No to je blázen. Jo, sú soboty, nedele.

Mišo Ukropec: Florián.

Miloš Křepelka: To je ako fakt, ako to, to bych tam musel spáť na tom pod-

Mišo Ukropec: Ona totiž to tam je ale iný case, že ty síce máš jedna celá jedna príspevku týždenne, čo môže vyvolávať dojem, že si lajdák, ale keď naurobíš, keď ty urobíš tristo komentárov za týždeň, tak ty si toho času tam strávil ďaleko, ďaleko viac.

Mišo Gula: Ten druhý to neurobí za rok, jasné.

Miloš Křepelka: No jasne, tam je ako, ako ja ho mám trošku efektívnejší jak to. Na druhú stranu ja to, tú metódu akoby neodsuzujem, pretože vlastne asi znáte sami, když človek sa dostane na nejaké flow, jako že to sype, tak je pak víc vidieť. Jo, s tým obsahom, jo, že už pak ako jede na tej vlne. Takže to sú dva rôzne, to sú ako řekl bych možná až dva krajné prísp-spôsoby. Jednou akoby efektívny, jednou málo, ale hodne komentárov, alebo viackrát a tých komentárov je potom míň, pretože logicky ty príspevky pak majú menšie ty interakcie pod tým.

Mišo Gula: No ale koľko, koľko máš tak priemer videní na, na takom príspevku, keď máš tristo lajkov alebo tristo komentárov si hovoril alebo ako?

Miloš Křepelka: Ne, dohromady, dohromady, dohromady.

Mišo Gula: Tristo akcií, ako keby reakcií.

Miloš Křepelka: Tristo, tristo, řekneme, těch je to zhruba dve ku jednej jako nebo, nebo šesťdesiat ku štyridsiatim v prospech komentárov, tých komentárov je víc.

Mišo Gula: Dobre a pri, pri akom videní?

Miloš Křepelka: To videnie je tam niekde kolem ôsmi, desiatisíc a víc plus mínus, ale řekneme priemerne niekde medzi ôsmi, desiatisíci. Niekedy, niekedy míň, niekedy míň. Záleží, jak jako chytne dwell time. Jo, jako jak sa dá. Jako samozrejme sú niektoré formáty, ktoré sú lepší, ktoré sú horší, ale v podstate ja si držím ten priemer a spíš že fakt zaujíma než ten, než ten, to zobrazení mě zajímají ty, ten engagement, s kterým pracuju.

Mišo Gula: Dobre, čiže ty sa pohybuješ niekde od, od dva a pol do tri a pol percenta engagementu alebo ako sa to počíta?

Miloš Křepelka: Môže byť, môže byť tak niekde. No, jak kdy, no, tam je ako mívam osem, desať. Záleží jak co, jak na čem.

Mišo Ukropec: No ja pozerám teraz máš tu päťdesiatsedem komentárov.

Miloš Křepelka: To je prodejní.

Mišo Ukropec: Sto, to je jedno. Stoosemdesiatjedna, stotridsiatštyri, šesťdesiatosem, dvestošesť. Ty vole! Osemdesiatszešť, dvesto. Okej, ty na LinkedIn traviš viacej času ako ja.

Miloš Křepelka: Právě na druhú stranu ty komentáre umím psát rýchle, ale nesmiem je používať. Mám vyskúšané, nedoporučujem používať automatizáciu na komentáre, ale teď nemyslím klasickú automatizáciu. Ja mám Text Expander a na niektoré komentáre ako „Díky, že to bolo pre vás užitočné“, tak tým akoby fakt šetrím čas, pretože na niektorý komentár sa inak odpovedať nedá. Ja som ako slušne vychovaný, takže když mi niekto dá komentár, tak sa mu fakt ako snažím odpovedať. Ale niekedy je to fakt, že už není co, tak to aspoň akoby týmto ukončím. Ale jakmile to ťuknu z toho Expandru, mám vyskúšané, tak to normálne zastavuje. Jednou, dvakrát, tak mi zastavuje ten rast. Mám to fakt vyskúšané, že na to reaguje. Proste pre neho je to asi tá automatizácia. Nie sú, nie sú to automatizácie typu ako Grade, Let's Connect a takové. Ty-tieto nie, to nepoužíva.

Mišo Gula: Nie, nie, ale niekoľkokrát sme to rozobrali aj tu, že pre, pre LinkedIn sú nepriateľské aplikácie a doplnky proste tretích strán, ktoré za teba vykonávajú akciu. To, že ty si zbieraš nejaké dáta, štatistiky atď., to ich nezaujíma. Čiže keď používaš nejaký author tab na to, aby si, aby si si zbieral proste tie dáta, to je všetko v pohode. Akonáhle necháš stroj za teba vykonávať akciu, toto je proste red flag pre, pre LinkedIn.

Miloš Křepelka: Súhlasím, mám ten istý, ako tady na tomhle to vidím, no.

Mišo Ukropec: Ja sa musím povedať, že automatizáciu vôbec neodvažujem akúkoľvek použiť, lebo ešte to je tak rok a pol, dva dozadu, keď som teda ešte aktívne nadväzoval spojenia, čo ináč teraz som začal znova robiť alebo teda sprostredkovane, lebo požiadal som o to Jirka, nech sa do toho pustí, lebo máme teda, chceme vyskúšať nejakú novú salesovú-

Mišo Gula: Aj nechať druhých ľudí robiť za teba je proti pravidlám LinkedInu.

Mišo Ukropec: Ja viem, preto to hovorím nahlas. Viem, ale nestíham a Jirko má na to ten správny, správne nastavenie, takže to je super. No a takže skúšame, ale urobiť tam ako automat nemám odvahu, lebo teraz Florián je odpálený so šesťstotisíc followerami už niekoľko dní, lebo proste niečo sa stalo. Support nevie, čo sa stalo, proste ako riešia sa to. No ako riskovať, že ma vypnú, to je teda ďaleko väčší prúser ako to, že nedosiahnem ten výkon, ktorý by som vedel dosiahnuť z nejakej automatizácie, že definitívne to za to nestojí.

Mišo Gula: Ale to dobre súvisí s tým, čo si povedal, lebo ty si povedal, že, že nevidíš dôvod, prečo Favicon začal vyhodnocovať to, že či ten profil je verifikovaný alebo nie je. A tu máme presne ukážku toho, že máme proste kamoša z Nemecka, ktorý mal už šesťstopäťdesiattisíc followerov alebo koľko. Pred týždňom ho vypli a zatiaľ nič nenasvedčuje, že tomu, že by sa to vyriešilo. Nemal verifikovaný profil a mal brutálne rasty už koľký tretí, štvrtý rok. Ako on ide bomby proste. My sme ho spoznali pred troma rokmi, keď mal päťdesiattisíc. Za tri roky má šesťstopäťdesiattisíc. Ako ide šialené bomby. A Favicon aj na jeho profile ukazoval podozrivé akcie. Hej, dával mu tam penalizáciu za to, ako vyzerá jeho profil, lebo si mysleli, že niečo proste nerobí úplne že košer, že buď sú to nejaké pódy alebo nejaký iný support kúpený atď. A ako oficiálne stanovisko od LinkedInu nie je, že by to bolo kvôli tomu, ale ja si myslím, že to do značnej miery môže byť kvôli tomu, a preto má ten problém. A tá verifikácia práve môže byť presne na to, že za prvé sa vyhneš tomu, aby ťa zablokovali, lebo už si verifikovaný. Vieš. A za druhé, predsa len to začína na, dodávať akože trošku vážnosti na tom LinkedIne, keď niekto tú fajočku má, keď niekto nemá.

Mišo Ukropec: Ja som tak dobre spravil, že som si verifikoval profil.

Miloš Křepelka: Ho mám, ho mám verifikovaný taky, ale tam je, já tomu říkám, když se mě na to ptají lidi v Česku, tak já mám na to pohled, že okej, vy jedete mezinárodní trh a já kdybych šel, že půjdu teďka do světa, tak mě nikdo nezná a budou se dívat a ty seš kdo? Tam Č-Č-Česko, Čečensko, jako to je jedno. Takže pak ta verifikace má smysl. Ve chvíli, kdy jsem na českém trhu, slovenském, kde chodím po konferencích, jako lidi mě znají, tak tam asi si nemyslí, že jsem fejkový profil. Jo, já ho mám sice verifikovaný, ale já jsem využil toho, protože jsem se kroutil, abych jako prostě NFC pás a nechat ty data prostě někde běhat do třetí strany, tak pro mě bylo jednodušší, protože dělám něco s hospodářskou komorou, tak jsem nechal verifikovat jejich účet a protože mám komorový e-mail, tak bum a mám ho tam taky. Jo, tu verifikaci. Takže nemusel jsem žádné data nic dávat a to doporučuji jako kdo chce, ale musí ta firma být zase nějaká. Čekal jsem na to asi dva nebo tři měsíce, než LinkedIn došel k tomu, že jako okej a to jsem jim psal jakože Chamber of Commerce, že jako prostě to jako je samozřejmé, oni to znají, že jo, jako mezinárodně, tak pak to tam někdo jako povolil a šlo to. Protože komora má nějakých čtyři, čtyři, čtyři a půl tisíce followerů, což není málo na naše poměry, ale celosvětově je to nic.

Mišo Ukropec: Hej. No ja som, ja som dúfal, že Mišo si do mňa kopne, lebo ja som s tým, s tou verifikáciou profilu celkom vtedy váhal.

Mišo Gula: Veď to ešte sme tam nedošli.

Mišo Ukropec: Aha, to ešte dostanem, okej. Presne s týmto motívom, že aby ja som teraz nahrával fotku, NFCčko svojho pasu nejakej si tretej autorizačnej entite, ktorá je nejaká súkromná firma, kdesi čosi, ako vôbec mi do toho nechcelo. Lenže zistil som, že keď to nespravím, tak brutálne, brutálne riskujem jednak toto, že teda budeš spochybnený, či si ako legitímny človek, lebo keď si nič, tak nestojíš za pľuvanec. To je akože v pohode. Lenže keď už sa začneš dostávať na nejaké úrovne, tak napríklad teraz mi zrazu nejaký chlapík píše v angličtine. Neviem, česko slovenské meno to už si nepamätám, ale v angličtine. Kukám na to, čo to je za čudnú haluznú správu. Skrolnem ako v tých správach trošku vyššie, lebo niečo sme si predtým písali. To mi písal po česko slovensky nejako a zrazu mi správa po anglicky. Kukám na to, tak som napísal, že kámo, asi ti hekli účet. Za päť minút, že ty vole, jo, mením si heslo a neviem proste čo. Hej? A ty nikdy nevieš, čo sa takéto môže stať. Takže dvojfaktorová autorizácia-

Mišo Gula: Jasné.

Mišo Ukropec: Toto všetko ako má tam byť, lebo keď si nikto, tak akože neni problém. Ale keď sa začneš dostávať do nejakej si pozície, tak toto treba mať zabezpečené, lebo je to tvoje meno.

Mišo Gula: A navyše, keď na tom závisí tvoje živobytie-

Mišo Ukropec: Presne.

Mišo Gula: Kontakty atď., tak je to už potom sranda.

Miloš Křepelka: To je dobrý pohled. Mne nenapadlo jako z pohledu, jak říkáš, už jako seš to ty. že tam je to tá jakoby tá bezpečnostná poistka, ten verifikovaný profil, to je dobrý, no to je ako

Mišo Ukropec: No iste, lebo však

Mišo Gula: minimálne z Facebooku a z Instagramu to sú že denné príbehy, kde sa kradnú účty. Na LinkedIne to zatiaľ nie je, lebo LinkedIn je rádovo menší ako Facebook a Instagram, ale to príde aj sem.

Miloš Křepelka: To je otázka času.

Mišo Gula: A obzvlášť pri väčších účtoch to proste bude. A nie je nič jednoduchšie, ako to proste mať verifikované a potom je to len otázka toho, že ti pošlú link, ty znova načítaš svoj post. Áno, toto som ja.

Mišo Ukropec: A máš účet nazad. Vieš, to bude akože otázka, že minút. Dnes ten chlapík to rieši už vyše týždňa. To bolo piatok minulý týždeň, nie? Alebo ako to bolo?

Miloš Křepelka: Tam je, ja som zažil podobné prípady. Neviem jak ako on, ale podobný. Chlapík tridsať, päťdesiat tisíc účtov v Americe. Nechali ho na mobilu, ale zablokli mu účet, ako nedostal sa cez počítač. Po asi týždnu ako nejakých proste telefonovaní všetko mu to, mu to vrátili a on říkal, neřeknu pořádne, co to bylo. On říkal, co mám. Řekněte mi, co mám a ja to vypnu. Jestli je tam nějaká automatizace v prohlížeči, ani nemusí byť vůči LinkedInu, ale proste jestli tam něco sahalo niekde, tak to vypne. A druhý, možná víte Richard Blom, to samý. Nedopatřením mu vypnuli účet. Ale on, pretože má, že jo čísla, jako proste postavili sa za něho Jasmine a ja neviem kto všechno, tak mu to vrátili ešte ten den a ešte sa mu omluvili. Ale to sa nestane jako proste každému.

Mišo Ukropec: Bežnému človeku.

Miloš Křepelka: Nám sa to stať nemôže. To u nás jako, jako co.

Mišo Ukropec: No a ja napríklad, to už teraz hovorím normálne nahlas všade, že ja idem aj na iné platformy. Potrebujem si to naštudovať. Bude s tým teda nejaká robota, tam si musím kuknúť, že jaká sa dá, nedá urobiť nejaká automatizácia, lebo tam nejaké veci môžu byť dovolenejšie, neviem, zistím. Ale ja proste idem na ďalšie tri platformy, lebo ten luxus, že na LinkedIn omylom, schválne, neviem kde si, čo si, to je jedno, odpália celý môj lead generation kanál je zrazu na vypínač vypnutý a som vybanenej.

Mišo Gula: Stať sa ti to môže na každej platforme.

Mišo Ukropec: Áno, ale zrazu mám tú šancu, som to brutálne zredukoval.

Mišo Gula: Preto sa hovorí, že nemáš mať všetky vajíčka v jednom košíku.

Mišo Ukropec: Tak, tak. Takže radšej sa pozriem, ako sa to iným stalo a budem dúfať, že ja to stihnem, kým sa to stane mne, jak neurobím vôbec nič. Dobre, tak sme si trošku poplakali.

Mišo Gula: Áno.

Mišo Ukropec: Máme ale ešte jednu takú že zaujímavú otázku. Slovenský LinkedIn aspoň na moje pomery je strašne suchý. Sú tu len dvaja blázni kolotočári, ktorí si robia zo všetkého prdel, ale v Čechách a na Morave máte minimálne a teraz neviem posúdiť, že či to je len LinkedIn, lebo neskúmal som to, alebo prišli z iných sociálnych sietí, ale my ne- a teraz mená si neviem spomenúť. Ale jeden je teda šitie plaviek.

Miloš Křepelka: to je z Brna tam niekde, no.

Mišo Ukropec: No, majú takú tú liliputánku, potom majú takú tú peknú Slovenku, potom takú tú babu, čo je za tri baby stokilová. Hej, no to keď som videl, hovorím si, kámo, akože rešpekt, to je že bomba marketing, lebo tučných ľudí nám teda veselo pribúda, plavky potrebujú.

Miloš Křepelka: No jasne.

Mišo Ukropec: A jak oni si dokážu urobiť prdel zo seba, jak podá tej liliputánke vieš kávovú lyžičku a teraz ako prestriha, ona v ruke drží takú proste lopatu. Vieš, že ako a to hovorí o tej firme-

Miloš Křepelka: Veľmi drsný humor.

Mišo Ukropec: Áno, ale hovorí to aj o tej firemnej kultúre, že jak oni sú nastavený, že neni to jak v takomtom štandardnom korporáte, že dostalo sa hovno na poličku a už si myslí, že je torta. Hej, ale normálne, že vedieť si zo seba urobiť prdel, no taká kampaň hovorím akože.

Mišo Gula: Tá otázka smeruje k tomu, že, že u nás zatiaľ deväťdesiatdeväť percent tých firiem alebo ľudí sú v štádiu, že sú radi, že už vôbec sú na LinkedIne a niečo tvoria. Na týchto profiloch Mišo hovorí, že, že tam je ten level už posunutý. Oni pochopili, že to musia robiť a navyše chcú byť iní ako ostatní.

Mišo Ukropec: To myslím, no.

Mišo Gula: Že ako, ako to vnímaš ty? Či takýchto profilov vnímaš v českej či už komunite alebo bublinke alebo ako si to nazveme-

Mišo Ukropec: Suchárov.

Mišo Gula: Či je ich viac alebo to proste sú výnimky, ktoré nebudú len tak nasledované.

Miloš Křepelka: Ja bych řekl, že moc jich není, je jich málo. To co, to co, to co vidím a ja bych to rozdělil, kdy je řekněme takoví ti staří mazáci, kteří jako tohle strašně odsuzují a jakože prostě ne, jako prostě LinkedIn se facebookuje a takový a takový. A pak jsou ti mladší, kteří přicházejí a kteří jsou s tím v pohodě, protože to znají z jiných sítí. A já říkám, když na to přijde, říkám, ale oni to nemíří s tím na vás, oni míří na někoho jinýho, tak tam dejte nechci sledovat, unfollow, unfollow nebo prostě rozpojte spojení nebo to prostě vyklikejte v tom feedu přes ty tři tečky, nechci to vidět a prostě nebudete to vidět. Takže jako jo, je to tam vidět, je tam jakoby řekněme ta čerstvá krev, která to trochu jinak dělá a pak jsou ten druhý pól je ti, kteří to nechtějí. Ono když se nad tím zamyslíte, tak ten vlastně ten LinkedIn, ty lidi, co přicházejí, jak se to facebookizuje, já vždycky říkám, vidíme to, co si zasloužíme. To, co si naklikáme, to vidíme. Osumdesát procent minimálně z toho vidíme. Ale když to o tohle, o tohle odmyslíme, tak přichází generace postupně těch řekněme, ať už je to zetko nebo teď populárně nebo i jakákoliv jiná, která přichází z jiných sítí, tak jako začínají jako víc jako dělat byznys, pracovat, přichází z jiných sítí a berou si s sebou nějaké návyky. A ten LinkedIn to vidí. A on ale ví, že tihle lidi za pět, deset, patnáct let budou držet ten balík s těma prachama a budou rozhodovat o tom, kde si tu reklamu zadají. Tak on jim logicky jde vstříc. Hele pojďte, tady ta síť je dobrá, tady to prostě má něco jako do sebe. Takže jako Proste tá sice mení, ať chceme alebo nechceme, proste bude iná.

Mišo Ukropec: Presne. No a k tomu smeruje, to som tak akože rozbehol tému a to sa volá, že trendy. A teraz ani nemám tak na mysli technologické nejaké, ale skôr, že či ty vidíš v českej bublinke, lúkach a hájoch nejaký trend, že teda bolo to nejako, hýbe sa to niekam, lebo ja teda nejaké trendy vidím, že teda na Slovensku začínajú na mňa vyskakovať, akože, že noví ľudia, ktorí boli povedzme, že potichu, teraz v dobrom začínajú vystrkovávať trošku, že aj oni si z toho koláča chcú odhryznúť a nie sú vlastne, dám, že vôbec nie sú konkurenčnými, myslím ako bizn- akože témou, hej, že píšu o tom, alebo píšu o tom, ako sa má písať, rozprávať, neviem, proste tých tém je akože veľa, ale že objavujú sa a že chcú si z toho biznisového koláča odhryznúť tiež. Len teda z iného, ako si odhryzneme napríklad my. Jak to vidíš v Čechách? Akože deje sa tiež nejaký, lebo ten slovenský rast mi príde, že je prudší ako asi niekde inde, lebo sme boli pozadu z nuly sa rastie rýchlejšie. Vidíš takéto niečo?

Miloš Křepelka: Vidím to stejně, vidím, že přibývá těch tvůrců jako docela dost, že se snaží. Otázka je u části vidím jako přijde, vystřelí, mizí a samozřejmě člověk nemůže sledovat všechno. A ta myšlenka, jak říkáš přesně, chtějí si ustřihnout, uříznout kousku, novou kousnout kus toho koláče, který tam je a myslím si, že vidí i to, že samozřejmě ten velký, velký trh je, to jsou ti koučové, lektoři různí a takhle tady ty, řekněme, řekněme tady ty funk- ty funkce, bych to nazval takové ty soft skills jako takový. A teď vidí, že o nich tam je mraky a že jako každý tam píše hele já prodávám, dělám tohle, teď je otázka, na kolik to doopravdy je a tak si říkají hele ono to vlastně není asi tak těžký, tak já to zkusím taky. Jo, takže proto si myslím, že začínají psát. Ale pak je malá část, která to objevuje, ale to jsou ty fakt jako odborní. Jo, že ti tam začínají diskutovat. Mě poptávají třeba firmy a bavíme se o obsahu a oni říkají, ale my chceme jenom ten odborný. A já říkám, ale zkuste to někdy trošku odlehčit jeden, dva jako příspěvky, třeba každý desátý něco o sobě. Ne, to my nechceme. My chceme jenom fakt jako být jako, prostě to jsou lidi zažraní do oboru, kteří jako už když se teda rozhodli, že je jako ok, že chtějí být vidět, tak ale jenom to svoje. Takže to jsou takové dva, těch je ale míň, to je řekněme z těch, to nárůstu je tak deset procent.

Mišo Ukropec: A jak pracuješ s touto druhou skupinou? Nazvem to teda, ja poviem to tak, jak to cítím, že zadubenci povedzme, že ešte nie sú, že nie sú dostatočne presvedčení o tom, že určitá ľahkosť dodáva veciam viacej elegancie a že tanec, ktorý sa tancuje uvoľnene vyzerá lepšie ako taký ten naškrbený strnulý.

Miloš Křepelka: Souhlasím. To jsou lidi, kteří už mají něco za sebou, jako že něco dokázali a jsou třeba v tom svém oboru fakt jako známí a oni zjišťují, že nestačí vystoupit jenom támhle na konferenci, ale že ty svoje myšlenky, které oni jako jim, aby to nevyznelo špatně, že jim věří, oni jim jako, oni tím žijí, jako doslova, že to jsou fakt jako odborníci na slovo zať, jak jsem mluvil o těch, o tom chlapíkovi, co dělá těch robotech. Jo, tak on mluví obrovské úžasné penzum informací a on prostě to tak má. Říkal, on řekl, to vůbec neříkejte. Já jako prostě tohle a je pravda, že svým způsobem zasahuje tu komunitu, akorát mu to trvá trochu dýl. Když by tam přihodil něco, co by bylo osobnějšího trochu, tak ty lidi by na ně koukali taky trochu jinak. A takhle ta vidí jenom, kdy může být. Říkám, hele, to může být šéf firmy, který jako to vidí a jako není úplně naladěný do těch detailů. On jako respektuje, ale protože za váma nevidí toho člověka, tak jako hele dobrý no, tak tady je jako jich ale dvacet. Jo, tak-

Mišo Ukropec: Nevyužívajú svoj potenciál.

Miloš Křepelka: Někdo, někdo tam má pořád dodneška se třeba setkávám s tím, teď tam školím jednu jako firmu jako taky celkem známou a oni mají nastavenou fotografii, tři lidi z nich mají nastavenou fotografii, že z toho vidí jenom první stupeň. Já říkám, no ale vy jste tím nedůvěryhodní. Lidi se nechtějí spojovat, když vidí jenom ten obrys. A oni říkají, no ale my se nechceme spojovat s každým. Já říkám, tak si vybírejte. Ne, my si necháme jenom tu jedničku. Prostě je jim to nepříjemné, já to jako respektuju, netlačím je do toho, ale tam se spíš to vidím jako trošku jako nepochopení toho, co, co můžou získat.

Mišo Ukropec: No, takže vážení, počuli ste, že skúste ukázať ľudskú tvár na vašu fotku a tak nikto neni zvedavý, takže kľudne ju otvorte aj druhej, tretej úrovni a nemusíte sa báť. Máš nejaký fun factíček?

Miloš Křepelka: Co byste tak chlapi chtěli slyšet? Přiznám se-

Mišo Ukropec: Môže to byť číselné, môže to byť úspech, neúspech.

Miloš Křepelka: Čísla moje, když bych řekl nějaké oblíbené číslo, to je, když školím ve firmách, tak moje otázka je nejčastější, vždycky se přijdu, tak říkám, jaká je nejčastější strategie ve firmách, když se rozhodnou, že půjdou na LinkedIn. A ta nejčastější je, založíme si firemní stránku, marketing tam dá, bude dávat obsah a my to všichni budeme lajkovat a super. A já jim vždy říkám, tak a teď si otevřete ten feed a podívejte se, kolik vidíte firemních příspěvků. Abyste úplně nemuseli, tak teď jsme u těch čísel. Průměrně je změřený, že vidí jeden uživatel na jedno přihlášení, vidí dvanáct příspěvků. Mimochodem pohybujeme se Mesične my máme myslím 24 minút, aby 21 podľa posledných nejakých čísel, čo sme mesične strávi priemerný užívateľ ako na LinkedInu. Takže vidí 12 príspevku. Z toho je půlka reklama, takže už sme na šesti a teď o ten zbylých šest se strhá vlastne strašný boj. A ze 100 príspevku jenom dva príspevky sú firemní stránka. Keď už tam tú firemní stránku dáte, tak to vlastne nemá šanci nikto vidieť. A to sme sú tých čísel, teď ako vidím, jak im to začína, jako to, že proste ty lajkování vlastne nijak nepomáhajú, že majú třeba 20 lajku sice, žiadne komentáre a majú tam 300-400 zobrazení, ale stránka má třeba 5-10 tisíc jako nejakých fanouškov.

Mišo Gula: Nadvažím na to svojim fun factom, lebo my robíme, v apríli budeme robiť v Prahe konferenciu o našich 3D-čkových veciach, vieš. A začali sme pred, okolo decembra sme začali postovať každý deň na firemný profil LinkedInový. S tým, že to nie sú predajné posty, čiže nedávame tam akože tu ideme robiť toto a príďte k nám. Proste predstavujeme tam speakerov, predstavujeme tam firmy pomocou ich kontentu a pomocou videí. Kámo, my sme nazbierali už takmer 3000 followerov za dva mesiace.

Miloš Křepelka: To je dobrý.

Mišo Gula: Na firmennej stránke.

Mišo Ukropec: 100 lajkov mal Twinzacký post, čo ste vysli.

Mišo Gula: 100 lajkov mal Twinzacký, kámo.

Mišo Ukropec: To som kukal.

Mišo Gula: Druhý post jedného Američana, ktorý sme dávali, má už 1200 lajkov.

Miloš Křepelka: Na firemnom profile.

Mišo Gula: Na firemnom profile.

Miloš Křepelka: To je ako hodne dobrý, no.

Mišo Gula: A 100 tisíc videní. Na firemnom profile. Kámo, ja fakt začínam pochybovať o tom, či to, čo hovoríme, že firemné profily nefungujú, či to len nie je to, že sa robia na chujate firemné profily.

Miloš Křepelka: Je to dosť možné.

Mišo Gula: Takže akože brutál výsledky a čo je zaujímavé ešte, že samozrejme firemné profily majú rádovo nižší reach, to znamená dosah a počet videní majú rádovo nižšie, ale engagement tam je rádovo vyšší.

Miloš Křepelka: Jako ve vztahu, no jasně, ve vztahu k tomu počtu

Mišo Gula: My keď sme sa bavili o tom, že ty máš medzi 2,5 až 3,5%, čo je perfektné na osobný profil, tak my máme bežne, že 9, 10, 11% na firemnom profile.

Miloš Křepelka: To je ako hodne dobrý, no. No je možné, že to budeme musieť přehodnotiť, tady tyhle věci, že se to chová jinak. Je pravda, že když vlastně děláme ten LIDE, tak děláme úplně to samé. Máme LIDE jako stránku, která je přes rok mrtvá a prostě když už tu konferenci spustíme, tak tam přesně publikujeme tie speakry, bla, bla, bla, ty to tam dáváme. A je jako nic nějak, nepromujeme to, jako prostě necháme to bežeť tak, jak to je organicky dosah. A sú príspevky, ktoré, jako tam mě hodně hraje ten ksicht, jako když tam je ten človek, ktorého znají, tak tam prostě ty lajky začnú naskakovať, i nějaké ty komentáře, protože ty lidi si myslí, že třeba jsem to dal já, jo, a když mě znají, tak jako se zapojí. Tam sú proste vidieť veľké výkyvy a když ten speaker je málo známy, tak sa to proste pohybuje nula. Ale když tě jako tě poslouchám to, co říkáš, tak kdyby se tomu někdo víc věnoval, tak je možné, že z toho dokáže vytáhnout víc. Jo, protože tá stránka má asi 150 sledujících, ktoré sme nikdy nijak sme to nerešili a ty si tam jako prostě zaklikávaj sami. Jo, na tú stránku jako prostě nikto nic není, jenom vždycky jenom říkám, to funguje dva, tři mesiace a pak zase ticho. Takže kdyby sa stránka prostě během roku nějak, tak by to mohlo asi naskakovať. No, tak toto zvážime. Díky za tip, kámo.

Mišo Ukropec: Ja mám tiež vtipný fun fact. Dneska, čo som vás prepájal so Zubaidou, to je kočka, čo sedí, neviem, myslím, že niekde v Malajzii, organizujú konferenciu v Dubaji a v Rijáde a poprosila ma, či by som to mohol odhostovať. Hovorím, velice rád, tak jako fajn. A dve veci s tým. Tak ja som povedal, že v tom týždni, kde to chceli organizovať, nemôžem, tak ju posunuli o týždeň kvôli mne konferencie dve. A Mišo Gula a Tomáš Barnáš bola strašne šťastná, že mám tu dvoch takých ako Slovák. Ježiš Maria, tak by som ich tam strašne chcela mať na tej konferencii. Tak normálne som dotiahol ďalších dvoch Slovákov a ešte jedného Čecha Pavla, toho zdravím do Saudskej. Tak proste ťahám slovenskú mafiu do, na Blízky východ na konferenciu.

Miloš Křepelka: Že bude aká slovenská konferencia vlastne na Blízke východe.

Mišo Ukropec: No normálne, že-

Mišo: Postupne to tak je.

Mišo Ukropec: Ovládneme tieto speakry. Že štyria ľudia na dvoch konferenciách budú proste hovoriť akože z československého regiónu.

Mišo: Super.

Mišo Ukropec: No normálne jedničky, čo ti poviem.

Mišo Gula: Paráda.

Miloš Křepelka: Ale ten trh za mě, co to bude konferencia na LinkedIn?

Mišo Ukropec: Digitalizácia.

Miloš Křepelka: Že třeba LinkedIn, ja to vidím, ten dubajský trh, tak dva, tri roky zpátky proti nám.

Mišo: Že tam vidíš potenciál.

Miloš Křepelka: Proto to tam, proto sme sa tam do toho opřeli, tam je jako prostě oni nekomentují jako prostě nic, tam jako když dáte jako komentář, že nás koukají, jako jo, jako dobrý, ale jako prostě jo, fakt to stopuje úplně někde inde. Tam když čtete, co im jako někdo, kdo je jako prostě king, tak to tady u nás by ho normálne jako i tady jak myslím v našich zemích, jako to vôbec, hele to nech si tady tie obecné kecy a biješ. Jo, fakt to neveril jsem.

Mišo Gula: To je zaujímavé, zaujímavý tip.

Mišo Ukropec: To ináč môže súvisieť aj s tými výstavami, že v Dubaji, keď sa urobí výstava alebo v Rijáde, to sú tak bombastické, že ti tam toľko ľudí príde. Tunak zdechol pes, keď som bol na Hannover Messe naposledy, hovorím, kámo, sem už jako nepôjdem a to bola najväčšia priemyselná výstava v Európe vôbec. A arogantný Miško povie, že no s týmto už nebudem strácať čas. A na tom Blízkom východe ho ti dekel ustreli, to keď vidíš, že tak tu sa dá za pár miliónov preinvestovať do tých stánkov.

Miloš Křepelka: Ja mám teď klienta, ktorého som teď čerstvo rozškolil a jako on teďka je tam zrovna nejaký letecký veletrh a taky on tam posiela fotky a přesne potvrdzuje, všechno bombastické, všecko veľké jako prostě.

Mišo Ukropec: Oni tako, ich tá korona nijako netrafila tak jak nás. Výborne. Miloš.

Miloš Křepelka: Super, ďakujem.

Mišo Ukropec: Díky, že si prišiel. Máme zase nejaké nové vhľady a pošľte firemné profily. Berte si.

Mišo: Nový trend.

Mišo Ukropec: Nepočúvajte tie bullshity, že to nefunguje.

Miloš Křepelka: Chlapi, dobrý, to jako fakt to musíme zmieřiť a vyskúšať. Ja samozrejme ďakujem za pozvanie, rád som pri s vama povídal a když bych z toho něco si měl odväzť, tak jako to zamyšlení, jo, funguje, nefunguje, pojďme.

Mišo Ukropec: Miloš, percentíčko.

Miloš Křepelka: Percentíčka, jasně, ty jsou důležitý. Výborne, díky moc. Čau, čau.

Mišo Gula: Taky. Ahoj, mějte se taky, čau.

Zdieľať:LinkedInFacebook